Tajomstvo Judášov /po/odhalené... Patria tieto obrazy do katolíckeho priestoru?
Podľa ezoterického jasnovidca Daskalosa (Stylianos Atteshlis) Judáš nebol iba slabý človek, ktorý zlyhal pod tlakom okolností. Naopak, tvrdil, že Judáš vedome prijal svoju úlohu. Táto úloha bola síce temná a nepochopená, no zároveň nevyhnutná pre naplnenie udalostí, ktoré mali viesť k ukrižovaniu a spáse ľudstvaV tomto zmysle Judáš nebol náhodný zradca, ale spolupracovník na vyššej úrovni vedomia. Jeho čin bol súčasťou reťazca udalostí, bez ktorých by sa Kristovo poslanie nemohlo uskutočniť tak, ako ho poznáme.
Daskalos mal vraj víziu, kde opisuje, že Judáš mal pripravenú kráľovskú korunu pre Ježiša a zradil ho s tým úmyslom, kde podľa svojich plánov vraj predpokladal, že takto vyprovokuje jeho sebaobranné zázraky , a všetci potom už budú musieť uznať, že On je pravý Mesiáš a Kráľ, zasadne na trón. Judáš bude jeho správcom pokladnice a pravou rukou. Otcov plán bol však celkom iný. Prišiel zatykač, zázraky sa neudiali, a strašný masaker... to Judáš psychicky nezvládol a utekal sa obesením zbaviť strašného zdrvenia a ním vôbec neočakávanej antimesiášskej prehry + pekelných vnútorných stavov.
Podľa jeho verzie nebol Judáš len primitívny zradca v bežnom zmysle slova. Tvrdil, že:
Judáš konal vedome, rafinovane inteligentne a zohral výnimočnú rolu v „božskom pláne“
Daskalos naznačoval, že Judášova zrada nebola náhodná ani čisto negatívna, ale bola súčasťou väčšieho duchovného scenára, ktorý umožnil naplnenie Kristovho poslania.
Teda obeta na inej kozmickej úrovni?
V jeho interpretácii Judáš prijal ťažkú úlohu – niesť stigmu úbohosti a zrady pred celým ľudstvom. To znamená, že jeho čin bol karmicky náročný a bolestivý, aj keď mal hlbší význam.
Daskalos zdôrazňoval, že Judáš nebol zlý človek, ale prežíval silný vnútorný boj medzi osobným citom a úlohou, ktorú mal splniť. Podľa neho tradičné kresťanské chápanie Judáša ako čisto negatívnej postavy je zjednodušené a neberie do úvahy skryté špekulatívne úmysly , duchovné zákony a širší kontext.
Daskalos týmto pohľadom chcel poukázať na to, že:
realita nie je čiernobiela,
aj „negatívne“ činy môžu mať hlbší zmysel,
že ich dopustením môže byť a aj je Boží plán permanentne doplňovaný
a ľudia by nemali rýchlo súdiť bez pochopenia širších a hlbších súvislostí.
Jeho výklad je však esoterický a nepatrí k tradičnému kresťanskému učeniu, ktoré Judáša jednoznačne vníma len ako symbol zrady a slobodného rozhodnutia proti Dobrote Božej kôli nízkemu a krátkodobému prospechu. Kresťania také správanie nikomu nedávajú za pozitívny vzor , ani za Božiu vôľu, iba ak za výnimočné Božie dopustenie
Sv. Ján apoštol ho zjavne označil za chrapúňa, podlého zradcu Majstra a zlodeja zo spoločnej pokladničky.
Ježiš povedal, že pre Judáša by bolo lepšie, keby sa nikdy nebol ani narodil...
Prečo bol teda vôbec tu na zemi povolaný ku ľudskej existencii??, Dobrý Bože...
Nikým nečakanú apológiu Judáša spomínal ako jediný z 267 pápežov jezuitský veľmajster Francis. Opakovane a verejne spochybňoval, či je naveky zatratený. Nepriznával sa tak ku svojmu tieňu? Ku svojim výčitkám vo svedomí, že možno niečo obdobné nemal sám doriešené? Napr. sa veľmi horlivo prihováral za chudobných, veľmi progresívne navrhol, že každý občan by mal mať základný nepodmienený príjem a pod. Požehnal však pandemycirkus, čo raketovo zadĺžil planétu z 200 na vyše 350 biliónov + ako to dopadlo? Bohatí sú agresívnejšie stále bohatší a tí chudobní sú stále nehoráznejšie ešte chudobnejší, či ?!
500 tis za audienciu??? , no teda ... Apropo hotel sv. Marty bol postavený vraj za 20 mil. a jeho nájom za 12 r. tam.. Náklady na prevádzku celého poschodia v Dome svätej Marty boli …
Origenes – napísal, že Judáš sa obesil preto, aby vraj aby hľadal Krista v druhom svete a požiadal ho o odpustenie (In: Matúš, Traktát XXXV).
Když prošly Betanií, potkal se s
nimi Jidáš, který mluvil s Magdalenou a vnitřně byl pln nevole.
Magdalena slyšela od Veroniky, že se farizeové rozhodli, že
Ježíše zajmou a usmrtí, ale ještě ne teď, protože je zde
mnoho cizinců a obzvláště mnoho pohanů, kteří se přidali k
Ježíšovi. Řekla to i ostatním ženám.
Ženy byly v Šimonově domě a pomáhaly připravit hostinu
Jidáš všechno nakoupil, dnes opravdu pořádně otevřel měšec a
ve skrytu myslel, že večer zase něco získá. U jednoho muže v
Bethanii, který měl zahrady, nakoupil zeleninu, dva beránky,
ovoce, ryby, med a podobné.
Po celou dobu hostiny Ježíš učil, když vše došlo ke konci,
naslouchali mu apoštolové napjatě, s otevřenými ústy, i
Šimon, který sice přisluhoval, seděl teď zcela ztrnulý a
naslouchal.
Magdalena však v tichosti povstala ze svého místa u Svatých
žen. Měla na sobě jemný, bělounký tenounký plášť, téměř jako
byly látky plášťů Svatých tří králů, její rozpuštěné vlasy
byly zakryty závojem. V jednom záhybu pláště nesla nádobu
masti, prošla chodbou v loubí do sálu za Ježíše, vrhla se na
zem k jeho nohám a úporně plakala, při tom sklonila tvář
dolů na jeho nohu jak Ježíš ležel na lehátku, druhou nohu,
která byla spuštěna s lehátka více k zemi, tu jí Pán podal
sám. Ona uvolnila jeho sandály a potřela jeho nohy na nártu
i na chodidlech. Potom uchopila svoje rozpuštěné, závojem
zakryté vlasy do obou rukou a přejela a otírala jimi
pomazané nohy Pána, na které zase znovu nasadila sandály.
Tím vzniklo přerušení Ježíšovy řeči. Ježíš pozorně sledoval
Magdalenino počínání, ostatní tím ale byli vyrušeni. Ježíš
ale řekl: «Nepohoršujte se nad touto ženou!» a potom k ní
tiše promlouval. Magdalena teď přistoupila za Ježíše a
vylila mu drahocenou tekutinu na hlavu, že stékala dolů do
jeho šatu a rukou mu ještě mast s temene hlavy setřela dolů
vzadu na hlavě. Vůně naplnila celý sál. Apoštolové šeptali a
reptali, i sám Petr byl rozhořčen nad tímto vyrušením.
Magdalena ale s pláčem zahalena vzadu obešla stůl, a když
přicházela okolo Jidáše, držel před ní v cestě ruku tak, že
se zastavila. Mluvil rozhořčeně o plýtvání a že se to mohlo
dát chudým. Magdalena mlčela a hořce plakala. Ježíš ale
řekl, ať ji nechají v klidu jít, ona že jej pomazala ku
pohřbu a později to nebude moci více učinit, a všude kde
se tomuto evangeliu bude učit, tam bude zmínka o jejím činu
a jejich reptání.
Magdalena zarmoucena odešla pryč. Celá hostina byla porušena
reptáním apoštolů a Ježíšovým pokáráním. Všichni teď zase
odešli k Lazarovi. Avšak Jidáš plný zloby a lakoty myslel
si u sebe, že toto hospodaření se nedá už déle snášet. Nedal
ale na sobě nic znát, odložil svůj slavnostní oděv a dal na
jevo zdání jako že se musí vzdálit, aby v domě hostiny
uklidil a opatroval zbytky hostiny pro chudé. Odběhl však
rychle do Jeruzalema. Spatřovala jsem u něho stále Satana
rudého, špičatého a s úzkou lebkou; byl před ním i za ním a
zdálo se, že mu svítí. Jidáš se díval a běžel, aniž by o
cokoliv narazil, zcela bezpečně v této temnotě. Spatřila
jsem ho v Jeruzalemě jak vběhl do domu, kde se Ježíši
později posmívali. Farizeové a velekněží zde ještě byli
shromážděni. Jidáš nevstoupil do shromáždění. Dva farizeové
s ním mluvili dole ve dvoře. Když řekl, že chce Ježíše
vyzradit a co oni mu za to chtějí dát, byli velmi
rozradostněni a ohlásili to ostatním. Tu jeden vyšel ven a
nabídl třicet stříbrňáků. Jidáš je hned chtěl mít, ale oni
mu je dát nechtěli. On už zde jednou byl a tak dlouho pak
prodléval, že on napřed musí to svoje udělat a oni chtějí teprve potom zaplatit. Spatřila jsem jak tleskli rukou, a
po obou stranách roucha něco poněkud roztrhli. Chtěli, aby
ještě zde zůstal a řekl jim jak? nebo kdy? on ale spěchal s
odchodem, aby nevzbudil žádné podezření. Řekl, že vše musí
ještě přesněji zjistit, že se to potom ráno bez rozruchu
může stát. Satana jsem vždy spatřovala přitom, Jidáš zase
znovu běžel do Bethanii, oblekl svoje šaty a byl s ostatními.
Ježíš zůstal v Lazarově domě, zatím co ostatní se odebrali
do svých útulků. V noci se Nikodem ještě vrátil do
Jeruzalema a Lazar ho kus cesty doprovázel.
2.10 Judášova samovražda
10. Jidáš a jeho zástup. Dřevo kříže.
Jidáš vlastně očekával zcela jiný výsledek své zrady, nežli
to, co následovalo. Chtěl si zasloužit odměnu za zradu a
zalíbit se farizeům tím, že jim Ježíše vydal do rukou, na
Ježíšovo odsouzení a ukřižování ale vůbec nemyslel, tam jeho
úmysl nesměřoval. Na mysli mu ležely pouze peníze a už delší
dobu se umlouval s některými pokryteckými, vyzvídajícími
farizeji a saduceji, kteří ho lichocením ponoukali ke zradě.
Byl již unaven životem plným námah, potulováním z místa na
místo a plného pronásledování. V posledních měsících už
položil základ svému zločinu rozkrádáním almužen a jeho
lakota, nanejvýše popuzená Magdaleninou štědrostí při
pomazání Ježíše, dohnala ho k tomu nejzazšímu. Stále doufal
v pozemskou říši Ježíšovu a očekával v ní výnosný a vznešený
úřad, když se to všechno ale stále neobjevovalo, pokoušel
se nashromáždit si určité jmění. Viděl jak obtíže a
pronásledování rostou a tak si usmyslel, že dříve než přijde
konec, udobří se s mocnými, vznešenými Ježíšovými nepřáteli,
protože nahlédl, že Ježíš králem nebude. Velekněží a
vznešení lidé u chrámu však byli lidé, kteří v jeho očích
velmi platili, a tak se dal stále více zaplétat oněmi
nadhaněči, kteří mu všemi způsoby podlézali a také mu s
velikou sebedůvěrou říkali: «Každopádně to s Ježíšem nebude
dlouho trvat!» I v posledních dnech přišli za ním znovu do
Bethanie - tak stále hlouběji propadal do své záhuby. V
poslední dny si téměř uběhal svoje nohy, aby pohnul
velekněze k činu. Ti však nechtěli přijmout jeho náhledy a
jednali s ním s neobyčejným opovržením. Říkali, že doba před
svátky je příliš krátká, že by tím vznikl pouze nepokoj a
zmatek před svátky, pouze synedrium bralo ještě v potaz
návrhy Jidášovy. Po tom, co bezbožně přijal svátost, zcela
se ho zmocnil Satan a tak potom odešel, aby vykonal svůj
strašný čin. Nejprve vyhledal ony vyjednavače, kteří mu
doposud neustále pochlebovali a také i nyní ho přijali s
pokryteckým přátelstvím.
A tak svoje odlišné názory navzájem vyvraceli a nemohli
dosáhnout konečného rozhodnutí a mezi jiným se ptali Jidáše:
«Budeme ho vůbec moci zajmout? nemá kolem sebe ozbrojené
zástupy?» Hanebný zrádce odpověděl: «Ne! je sám se svými
jedenácti učedníky, sám zcela bez odvahy, a těch jedenáct
jsou naprostí zbabělci!» Řekl jim také, že teď nebo nikdy,
musí Ježíše zajmout! neboť někdy jindy už jim ho nebude moci více vydat, protože více se už k němu nevrátí, neboť už
v poslední dny a obzvláště dnes to dosáhlo vrcholu, protože
ostatní učedníci i sám Ježíš na něj poukázali, zdá se, že
tuší jeho záměry, a kdyby se k nim znovu vrátil, že by ho
nepochybně usmrtili. Řekl také, kdyby Ježíše nezatkli teď,
pak on odejde a vrátí se nazpět s velikým vojskem svých
přívrženců, aby se dal provolat králem. Těmito hrozbami
nakonec Jidáš přece prorazil. Přijali jeho návrh, že Ježíše
zajmou podle jeho návrhu a Jidáš přijal svou odměnu za
zradu, třicet stříbrňáků. Bylo to třicet kusů stříbrných
plíšků podobných jazýčkům, na zaokrouhleném konci měly otvor a byly spolu spojeny kruhy na způsob řetízku ve svazek. Do plíšků byly vyraženy znamení.
Teď, když Jidáš cítil jejich neustálou nedůvěru plnou
pohrdání, dohnala ho pýcha a schlubnost a touha, aby před
nimi vypadal jako jediný pravý nezištný člověk, že jim
nabídl tyto peníze jako dar chrámu, oni jej ale odmítli jako
odměnu za krev, která nepatří chrámu. Jidáš, který cítil ono
hluboké pohrdání, byl naplněn vnitřní zlobou. Toto
neočekával. Ovoce jeho zrady stálo již tolik před ním, ještě
dříve než vše bylo dokonáno, ale už se s nimi natolik
zapletl, že byl již v jejich rukou a už se víc nemohl
osvobodit. Oni ho velmi ostražitě pozorovali a už ho více
nespustili z očí, dokud před nimi nerozvinul celý plán
Ježíšova zajetí.